Klienti, kteří potřebují vytvořit filmové titulky, po překladateli často chtějí, aby titulky dodal nenačasované v obyčejném textovém souboru. Nasadí si je sami. Klienti včetně filmařů k tomu ale mnohdy nemají potřebné know-how a potom z toho kouká pěkný malér. Proč? A proč se tyto klienty snažím přesvědčit, aby si ode mě titulky nechali nejen přeložit, ale i načasovat?

S dobrými titulky je to jako s dobrými tlumočníky. Když jsou kvalitní, člověk je prakticky nevnímá. Jakmile ale na sebe titulky nebo tlumočníci začnou upozorňovat špatnou kvalitou nebo tím, že se nějak jinak zviditelňují, začne jim divák/posluchač věnovat větší pozornost na úkor sdělení, které mají zprostředkovat.

Vytvořit titulky, které jsou kvalitní nejen z překladatelského hlediska, ale i z toho hlediska, že diváka neruší a nefrustrují, přitom není úplně snadné. Co všechno by měly splňovat?

  • Měly by se objevovat a mizet v pravou chvíli.
  • Neměly by být ani příliš rychlé, ani příliš pomalé, protože v prvním případě divák titulek nestačí přečíst, v druhém případě ho čte dvakrát i vícekrát – titulky by tedy měly mít optimální „čtecí rychlost“. Rychlost by navíc měla být v průběhu celého pořadu víceméně konstantní.
  • I krátké titulky typu „Ne.“ musí být zobrazeny dostatečně dlouho, aby nebyly jen snadno přehlédnutelným zábleskem.
  • Titulky by měly být vhodně členěny – tím se myslí nejen členění textu na jednotlivé jednořádkové nebo dvouřádkové titulky, ale i členění na první a druhý řádek v rámci titulku (tzn. správné umístění „enteru“).
  • Několik dalších důležitých pravidel, na které v tomto článku není prostor. (Snažil jsem se je však popsat v knize Titulkujeme profesionálně.)

Podívejme se podrobněji, jak je to s časováním. Většina ostatních věcí se totiž dá pohlídat i v textovém editoru. Ne tak časování. S ním se dá pracovat jen ve specializovaném titulkovacím programu, který ukazuje okamžik zobrazení a zmizení titulku a hlavně jeho čtecí rychlost ve znacích za sekundu. Proto dokud titulek nenačasuji, nevidím, jestli není příliš rychlý nebo příliš pomalý. A když nevím, jestli není příliš rychlý nebo pomalý, nevím, jestli ho nemám přeformulovat (zkrátit či prodloužit co do počtu znaků), něco z něj vypustit, případně vypustit titulek celý.

Při tradiční metodě práce pro televizi nebo kinodistribuci skutečně překladatelé vytvoří titulky v podobě prostého textu, po nich ale nastupují specialisté, kteří titulky profesionálně nasadí (načasují, založí, nakódují – říká se tomu různě) a vhodně upraví. Pokud tyto úkony udělá někdo, kdo pravidla titulkování neovládá, vlastní překlad může být na jedničku, a titulky přesto ve finále budou špatné: nejspíš nebudou správně načasované, budou příliš rychlé a jejich rychlost bude nestálá. Divákovi se nebudou číst dobře a možná je ani neučte. Na konci filmu se možná dozví, kdo je autorem překladu, a řekne si, že za všechno může právě on.

Pokud tedy překládáte filmové titulky, doporučuji, abyste zakázku nepřijímali, pokud nebudete mít jistotu, že po překladu bude následovat profesionální nasazení a úprava titulků. Je jedno, jestli titulky načasuje a upraví klient nebo jeho dodavatel s potřebným know-how, vy sami, nebo váš subdodavatel. Jestliže klient ani jeho dodavatel (obvykle filmař, který dodává např. propagační video) potřebné know-how nemá, potom by časování a úprava titulků měly být ve vaší režii. Pak také určitě nezapomenete na to, že kvalitně načasované titulky je třeba dát někomu z kolegů na korekturu. Dělba práce (překlad, časování, úprava titulků, korektura) mezi jednotlivé specialisty a „kumulace funkcí“ může vypadat různě, hlavním cílem je ale spokojený divák.

Pravidla tvorby kvalitních titulků podrobněji rozebírám v knize Titulkujeme profesionálně.