Když sleduji, jak zaměstnanci firem každou chvíli chodí na školení nebo team building, říkám si, jestli bych jako překladatel na volné noze taky neměl vyvíjet v tomto směru větší úsilí. Občas zajdu na nějakou tu přednášku nebo seminář, tu a tam absolvuji nějaký ten webinář a výjimečně i konferenci, ale žádný přeborník v účasti na podobných akcích nejsem. Když o tom ale uvažuji, jednoznačně mi vychází, že nejvíc mi stejně dala spolupráce s jinými překladateli a občasné pracovně nepracovní posezení s kolegy.

Bez spolupráce s kolegy si překládání vůbec nedokážu představit. Vedli nás k tomu už učitelé na naší škole – a díky škole jsem především poznal spoustu lidí, se kterými se spolupracuje jedna radost. Až na několik málo výjimek „četl“ (rozuměj: revidoval, tzn. důkladně srovnával originál a překlad každé jednotlivé věty, každého slova) každý můj překlad někdo z kolegů a já jsem zase přečetl tisíce stran jejich překladů. Často si text rozdělíme a překlad si pak vzájemně zrevidujeme. Je to pro mě taková samozřejmost, že při představě překladu, který má jen jednoho „rodiče“, mi skoro přejede mráz po zádech.

Při překladu je tak snadné něco přehlédnout a dopustit se chyby! Mnohokrát jsem se chyby z nepozornosti dopustil sám a mnohokrát jsem byl svědkem toho, jak se parádně utnuli i ti největší mistři tesaři. I proto se tam, kde se překládá kvalitně, dodržuje pravidlo nejméně čtyř očí.

Někteří překladatelé nerevidují cizí překlady právě s láskou. Já to dělám rád. Když totiž reviduji překlad některého vynikajícího kolegy (nebo samozřejmě kolegyně, což je častější případ), nacházím v textu zajímavá řešení, která by mě samotného nenapadla a která můžu zařadit do svého repertoáru. Zvláště přínosné bývají překlady starších, zkušenějších kolegů. Pro ně zase může být příjemný pocit, že předává zkušenosti někomu dalšímu.

Když mi kolega udělá revizi překladu (a opraví mi třeba chybně přeložené „červenec“ na „červen“), má to ještě jeden blahodárný účinek navíc: získám zpětnou vazbu. A právě bezprostřední, objektivní, konkrétní a jasná zpětná vazba je jednou z nezbytných ingrediencí, které jsou potřebné pro dosažení stavu tzv. flow při práci, onoho slastného pocitu, který se dostaví, když se plně ponoříme do určité přiměřeně náročné činnosti, vše nám jde od ruky a vůbec si neuvědomujeme plynutí času. (Dalšími ingrediencemi jsou jasné cíle, jasná pravidla a relativně vysoká náročnost úkolu, jimž odpovídají naše relativně velké dovednosti[1]). Od klientů totiž tak důkladnou zpětnou vazbu očekávat nemůžeme.

Musím ale přiznat, že revize překladu druhým překladatelem s sebou nese i jednu nevýhodu. Něco stojí – čas jsou peníze a pečlivá revize je dosti časově náročná. A to je v zemi, kde se příliš nekonkuruje kvalitou a skoro vždy jde především o cenu, nemalý problém. Já na to zatím nerezignoval, ale pro někoho jiného možná bude přece jen schůdnější druhá možnost, kterou jsem naznačil na začátku: zajít občas s kolegy na kávu. I pak si určitě odnesete pár užitečných tipů.

 

[1] Podrobněji o tom skvělá kniha Finding Flow psychologa Mihalye Csikszentmihalyie nebo kniha stejného autora Flow: o štěstí a smyslu života, která vyšla i v češtině.