Verba dicendi, „slovesa hovoření“ uvozující přímou řeč, jsou jedním z věčných témat českých literárních překladatelů. Co nám o nich prozradí exaktní čísla? V článku najdete i několik přehledů.

Jak známo, čeština nemá ráda opakování slov, a tak především v literárních textech neustále obměňujeme synonyma i tam, kde se autor originálu o nic podobného snažit nemusel. Týká se to i sloves, která uvozují přímé řeči a v lingvistické terminologii se nazývají verba dicendi. Zatímco anglicky píšící autor většinou vystačí se slovesem say a ask, český překladatel varíruje slovesa od prostého řekl a zeptal se přes oznámil a otázal se až po odsekl, zařval nebo přikývl. Jak říká klasik,

„většině profesionálních překladatelů je dnes již jasné, že v angličtině je stereotypní opakování slovesa said v uvozovacích větách dáno tím, že anglická literatura tu prostě má jinou konvenci, a zpravidla v tomto případě sloveso uvozovací věty různě obměňují.“ (Jiří Levý: Umění překladu)

A další klasik vysvětluje, že tomu tak nebylo vždy: prozaici 18. století dávali před slovesem say přednost jiným slovesům. [1]

Přiznám se, že jako čtenář jsem barbar: verba dicendi většinou přeskakuji, protože mě zajímají hlavně dialogy a zbytečná, předvídatelná omáčka kolem mě zdržuje. Literární snobové mě zcela jistě zatratí, přesto na sebe prozradím, že některá verba dicendi mě vysloveně rozčilují: největší alergii mám na odtušil – v dětství jsem si myslel, že odtušit znamená odezírat ze rtů. Dnes vím, že to znamená něco trochu jiného, ale když na tohle slovo narazím, mám pocit, že se na mě autor/překladatel vytahuje nebo že to je nějaký zapomenutý obrozenec. (Mimochodem když se podíváme do databáze překladových ekvivalentů Treq, zjistíme, že anglickým ekvivalentem českého odtušit je většinou prosté say, případně reply, v několika případech pak retort answer.)

Co říkají čísla?

Protože mám rád exaktní údaje, zabrousil jsem do Českého národního korpusu (ČNK), abych zjistil, jestli je v používání verb dicendi nějaký rozdíl mezi původními českými texty a texty překladovými. A jaká jsou verba dicendi jsou nejpoužívanější.

Právě pro účely srovnávání jazyka původní a překladové češtiny vznikl v rámci ČNK korpus Jerome. Polovinu tvoří původní texty českých autorů, polovinu české překlady, přičemž do obou polovin byly texty vybrány podle stejných kritérií a byly z různých typů a žánrů namíchány ve stejném poměru, takže jsou obě složky srovnatelné.

Postupně jsem v obou polovinách hledal tuto posloupnost: čárka nebo otazník + uvozovky + sloveso v minulém čase. Tímto způsobem jsem našel  věty typu:

„Není snad támhle slon?“ zeptal se Charles.

„Dostala jsem nápad,“ vyhrkla Evelínka.

Můj dotaz nebyl dokonalý, protože nepokryl případy, kdy je sloveso v jiném než minulém čase, a také jsem nezachytil uvození typu ona na to. Naopak mi přebývá tu a tam nějaký výskyt, kde přímá řeč končí vykřičníkem a dál potom kde končí otazníkem a následuje nová věta začínající slovesem – hledání jsem měl omezit hranicemi věty: within  <s />. A pak se samozřejmě verba dicendi nacházejí i před přímou řečí. To ale nevadí, většinu výskytů uvozovacích sloves jsem dotazem zachytil. Navíc nepíšu dizertační práci a chci ukázat, že vhodný dotaz někdy člověk musí chvíli hledat.

V korpusu jsem tedy zjistil počty výskytů a udělal v Excelu několik výpočtů. Vyšlo mi, že v překladové části korpusu Jerome je 137 tisíc výskytů a v nepřekladové části necelých 68 tisíc. Že by v překladech bylo obecně víc přímých řečí? To ale v tuto chvíli není podstatné. Za příliš podstatné nepovažuji ani to, že zatímco v překladech bylo celkem 2552 různých sloves, v nepřekladech jich bylo 2707. Mnohem důležitější je, že 50 % všech výskytů v překladech pokryje pouhých 8 nejčastějších sloves, zatímco v původní češtině k tomu je potřeba 18 nejčastějších sloves. A zatímco 75 % všech výskytů v překladech pokryje 61 nejfrekventovanějších sloves, v původních českých textech jich je na to potřeba 121. Znamená to, že v původních českých textech je variabilita těchto sloves výrazně vyšší. Potvrzuje to také jednu z tzv. překladových univerzálií, konkrétně tendenci k zjednodušování, v tomto případě v bohatství jedné složky slovní zásoby.

Překlady Původní texty
Sloveso Frekvence Fq % Fq % kumul. Sloveso Frekvence Fq % Fq % kumul.
říci 39007 28,47 28,47 říci 18685 27,53 27,53
zeptat 12548 9,16 37,62 zeptat 4466 6,58 34,11
odpovědět 7089 5,17 42,80 odpovědět 2023 2,98 37,09
prohlásit 3091 2,26 45,05 pravit 1167 1,72 38,80
pokračovat 2568 1,87 46,93 ozvat 785 1,16 39,96
poznamenat 2226 1,62 48,55 dodat 771 1,14 41,10
dodat 1726 1,26 49,81 ptát 747 1,10 42,20
ozvat 1715 1,25 51,06 pokračovat 708 1,04 43,24
pravit 1517 1,11 52,17 usmát 641 0,94 44,18
zašeptat 1359 0,99 53,16 říkat 617 0,91 45,09
pronést 1194 0,87 54,03 ukázat 554 0,82 45,91
opakovat 1106 0,81 54,84 zašeptat 471 0,69 46,60
namítnout 1077 0,79 55,63 zasmát 461 0,68 47,28
zamumlat 1070 0,78 56,41 kývnout 452 0,67 47,95
vysvětlovat 1048 0,76 57,17 začít 439 0,65 48,60
odvětit 1005 0,73 57,91 prohlásit 438 0,65 49,24
přikývnout 987 0,72 58,63 opakovat 416 0,61 49,85
začít 921 0,67 59,30 zvolat 408 0,60 50,45
souhlasit 900 0,66 59,96 být 396 0,58 51,04
oznámit 872 0,64 60,59 podivit 379 0,56 51,60

Tabulka. Verba dicendi v překladech do češtiny a v původních českých textech (korpus Jerome). Procentuální frekvence znamená procentuální podíl na všech nalezených výskytech sloves uvozujících přímou řeč. Delší přehled s odkazem na úplnou verzi je zde.

Zajímavé je také srovnání podílů jednotlivých slov v originálech a překladech. Ukazuje se, že v překladech se výrazně častěji než v původní češtině vyskytují slovesa zamumlat, prohlásit, poznamenat, naléhat, ujistit, pronést, oznámit nebo navrhnout. V původní češtině se naopak výrazně častěji vyskytuje: kývnout, ukázat, zasmát se, divit se, mínit, usmát se (což vlastně nejsou „slovesa mluvení“ v pravém slova smyslu) nebo nedokonavé ptát se. Mimochodem v překladech se jako verba dicendi používá o něco více dokonavých sloves (84,37 % oproti 79,50 % v původních českých textech). Možná by se to dalo vysvětlit tendencí překladatelů k tzv. normalizaci, kdy text „umravňují“ a používají logičtější nebo správnější prostředky než autoři původních textů.

Hitparáda z korpusu Syn2015

A jaký je žebříček nejpoužívanějších verb dicendi, když se podíváme do reprezentativního korpusu současné češtiny? Přehled jsem vytvořil z korpusu Syn2015 (v rámci ČNK), což je nejnovější reprezentativní korpus češtiny. Vyhledával jsem v celém korpusu, tzn. hledání jsem neomezoval na překlady nebo naopak na původní české texty. Hledal jsem ale jen v rámci vět, takže ve výsledcích už nebyly výskyty typu „To je chyba?“ Slyšela jsem smutek ve svém hlase. V následující tabulce uvádím jen Top 25, není v ní tedy vidět, že 708 ze 1780 (tj. 41 %) sloves, např. krákorat nebo loudit, se takto v korpusu vyskytlo jen jednou. Mnohá z těchto sloves by se nejspíš jako uvození přímé řeči v jiném korpusu nevyskytla ani jednou a zase by se v něm objevila spousta nových sloves. Překladatel tady proto má téměř netušené tvůrčí možnosti.

Sloveso Frekvence Fq % Fq % kumul.
říci 10538 21,12 21,12
zeptat 4430 8,88 29,99
odpovědět 2981 5,97 35,97
prohlásit 1118 2,24 38,21
pokračovat 930 1,86 40,07
dodat 734 1,47 41,54
pravit 707 1,42 42,96
ozvat 680 1,36 44,32
poznamenat 669 1,34 45,66
zašeptat 622 1,25 46,91
odvětit 500 1,00 47,91
zamumlat 481 0,96 48,87
pronést 456 0,91 49,79
namítnout 419 0,84 50,63
oznámit 395 0,79 51,42
souhlasit 395 0,79 52,21
vysvětlovat 377 0,76 52,97
opáčit 375 0,75 53,72
opakovat 365 0,73 54,45
podotknout 362 0,73 55,17
začít 342 0,69 55,86
přikývnout 327 0,66 56,51
usmát 323 0,65 57,16
ptát 301 0,60 57,76
otázat 297 0,60 58,36

Tabulka. Nejčastějších 25 verb dicendi (korpus Syn15). Ve třetím sloupci je procentuální podíl na všech nalezených výskytech, ve čtvrtém je stejný údaj v kumulativním vyjádření. Delší přehled s odkazem na úplnou verzi je zde.

Tolik tedy exaktní údaje zjištěné v korpusech. Obrovskou hodnotu mají ale i soupisy vytvořené mravenčí prací překladatelů a právě jeden takový vytvořil přední literární překladatel Viktor Janiš ve spolupráci s vynikající češtinářkou Alenou Vrbovou, která na Ústavu translatologie naučila česky celou generaci překladatelů. Soupis najdete tady.

Ve všech nabízených přehledech najdete zajímavou inspiraci. Také v nich ale najdete několik překvapení. Všimli jste si například nečekaně vysokého výskytu slovesa pravit? (Mimochodem kdybychom v korpusu Syn2015 omezili vyhledávání jen na původní české texty, toto sloveso by bylo stejně jako v nepřekladové části korpusu Jerome na čtvrtém místě.) A můj „oblíbenec“, odtušit, je v korpusu Syn2015 na stále relativně vysoké 62. pozici. Že by bylo mezi dnešními pisateli textů víc zakuklených obrozenců, než by se na první pohled mohlo zdát? Nebo jsem skutečně beznadějný barbar? (A není také možné, že právě u verb dicendi se v současných textech vyskytují „glaciální relikty“ častěji než jinde? – Viz též vysoký výskyt slovesa pravit a některých dalších.) A čím to, že se v překladech tak často mumlá a hihňá (zejména v dokonavém vidu)? Můžou za to preference překladatelů, nebo vyšší výskyt příslušných ekvivalentů v původních textech. Zjistit to můžete sami: vyhledejte si tato slovesa v databázi Treq (se zaškrtnutou volbou Lemmata).

[1] Peprník, J. (1969) ‘Reporting Phrases in English Prose’. Brno Studies in English, 145–151.